Paloma Faith / Iveagh Gardens / 2. 7. 2015

3. july 2015 at 12:07 | Patw |  Paloma Faith

Ještě na začátku tohoto roku jsem neměl tušení kdo Paloma Faith je. Vše změnilo její vystoupení na letošních Brit Awards (kde si také odnesla cenu za umělce roku), které je jednoduše perfektní. "Jak to, že jsem o ní ještě vůbec neslyšel?" ptal jsem se sám sebe, když jsem zjistil, že vydala tři alba a na scéně je už šest let. A tak jsem začal pomalu ale jistě vstřebávat její hudbu, kterou (asi ani nemusím vysvětlovat) jsem si zamiloval.

Kromě poslechu její hudby jsem také pátral, zda už někdy v minulosti hrála (ano hrála nejméně třikrát - vlastně teď už čtyřikrát) v Irsku. Doufal jsem, že až vydá příští album, na kterém právě pracuje (a jak nám během koncertu oznámila bude obsahovat i její verzi písně Purple Haze, kterou nám tam i zazpívala) bude šance, že přijede opět do Irska a já si jí budu moci vychutnat živě. Ale výhra na Brit awards koncem února dala věci do pohybu a pár dnů na to byl její koncert oznámen. Lístek byl můj.


Brána a zároveň vstup do parku __________________________ První řada a nikdo nikde


Z domova jsem vyrazil v půl desátou, kolem dvanácté jsem byl v Dublinu. Nebudu lhát a povím, že jsem měl stah (zbytečný), že tam už bude fronta lidí. Má panika narostla do větších rozměrů, když se zdálo, že se nám cestou porouchal autobus, který začal tak trochu dělat neplechu. Naštěstí se nemuselo čekat na náhradu, vše dal řidič dohromady a cesta pokračovala. V Dublinu jsem si to namířil přímo k uzavřenému parku, který hostí letní koncerty. Kdyby člověk nevěděl kam má jít, těžko by ho napadlo, že za tak nenápadnou bránou je krásný park a vlastně, že se tam bude konat koncert. Občas při čekání se zdálo, že bude pršet protože se zatáhlo, ale vítr vše rozfoukal a po vpuštění do areálu svítilo sluníčko ostošest.


Lidé si užívali sluníčka při čekání __________________ Na předskokana už se stálo

Kolem půl jedné začalo mé čekání a u parku nikdo nebyl. Jen pán, který hlídal bránu aby tam nechodili lidé a pouštěl bedňáky a jiné zaměstnance. Půl hodinu po mě přišly dvě dívky s kterými jsem si povídal a čas aspoň trochu utíkal. Viděli jsme předskokana i kapelu vcházet a vycházet z parku, stále dokola se někam courali. Lidé od managementu se občas také prošli kolem nás. Nás tří, sedících tam na chodníku na zemi.

Kolem čtvrté hodiny přišly další dvě holky a po nich nějaké paní. Nejvtipnější byl moment, kdy přišla nějaká mladá slečna se svou (asi) mamkou a tetou nebo známou, prošly kolem nás sedících na zemi, podívali se na bránu, ta mladá slečna řekla "Tady to asi nebude, půjdeme kolem (kolem parku na druhou stranu, kde je další vchodu - ten den uzavřený.)," jako kdyby nás tam neviděly sedět - co si asi myslely? Že tam sedíme pro zábavu? Užíváme si výhled na budovu? Zároveň krátce po čtvrté začala zvuková zkouška a my jsme slyšeli jak intro, tak zkoušky písní Other Woman, Take Me, a Changing.

Předskoka Jake Isaac byl vážně dobrý.

Půl sedmá se pomalu blížila a lidé začali přicházet, i když stále jen velmi malá hrstka. Horší bylo, že i přesto, že nás tam bylo málo chtěli ti na konci předbíhat. Ne, že by mi to vadilo protože bych se bál o první řadu, teoreticky všichni, co tam takhle přišli byla v první řadě, ale když už jsem tam stál více jak šest hodin, rád bych měl aspoň místo, které si sám vyberu (a tím myslím uprostřed pódia, a ne abych pak stál na boku a nic z toho neměl). Takže menší panika, která davem prošla, když už se začalo pouštět byla zažehnaná jakmile mi pípl lístek, já vešel a poslouchal všudypřítomné pořadatelé "Neutíkejte, jste tu první."

Krásné místo, přímo před prostředkem pódia bylo mé a jelikož bylo lidí málo nebál jsem se své místo opustit, tedy poprosil jsem aby mi to tam pohlídali, a šel jsem do tour shopu pro tourbook a ještě jsem se zastavil pro pití. Poprvé v životě jsem si došel pro první řadu a ještě si nakoupil před samotným koncertem. Pak už následovalo jen čekání.

Ráno toho dne jsem si ještě zjistil (náhodou jsem na to narazil), že Paloma bude mít i předskokana a to zpěváka Jakea Isaaca. Poslechl jsem si ráno na youtube jednu jeho píseň - názor jsem si na něj neudělal ale píseň se mi moc nezdála. V 19:50 Jake nastoupil na pódium, začal baladou, která neurazí ale ani nenadchne a s druhou písní se do toho opřel, bubny a kytara a mě se to líbilo. Písně opravdu povedené, show skvěle nastartoval a po jeho půl hodince, vlastně ještě po dvou přídavcích, po jeho necelých čtyřiceti minutách už zbývalo dvacet minut k hvězdě večerní show. Paloma Faith byla už blízko.

Během prvních tří písní nám trochu překáželi fotografové, ale pak zmizeli.

Paloma Faith na podium vylezla pět minut po deváté hodině a začala celou show skvělým intrem/tanečkem a písní Take Me. Následovala píseň, která se mi ještě před koncertem moc nelíbila (nepatřila mezi ty nejoblíbenější) ale to je minulostí. Mouth to Mouth začíná slovy "Put on your crisp white shirt," já tam stál, první řada uprostřed na sobě bílé tričko. Při těchto slovech Paloma ukázala přímo na mě a chytila se za límec svého oblečení aby tím poukázala na "bílé tričko" hned jsem jí to jako samozřejmost oplatil, chytl se za límec svého trička trochu ho povytáhl a uděl jako "uhm, jo, to jsem já v bílém tričku". Dokonalý moment. A z málo oblíbené písně je rázem jedna z nejoblíbenějších.


Paloma je strašně pozitivní člověk. Jakmile jí vidíte, oblečenou do slunečnic, které má jak na šatech tak ve vlasech musíte se smát. A když vidíte jak se směje ona, od ucha k uchu nenechá Vás to chladné a smějete se prostě s ní. Koncert plný radosti, úsměvů, veselý, příjemná nálada od první do poslední minuty. Lidé se vůbec nemačkali, nestrkali a nesnažili se vecpat kam neměli. Lidé si užívali koncert společně s Palomou. Tu energii, kterou jsme dali my jí, ona dala nám a skvěle to fungovalo. Každou píseň jsem zpíval s ní. Několikrát se na mě povídala, usmála, zamávala.


Po pondělní show Taylor Swift, byla toto příjemná změna. Člověk by se až divil, co všechno Paloma dokáže a nepotřebuje k tomu deset tanečníků, ohromnou show, osvětlení, obrazovky. Paloma si vystačila sama s kapelou a s vokalistky. Opravdu příjemná změna, spontánní show.


Jeden z nejhezčích momentů bylo, když si Paloma sedla přímo naproti mě na kraj pódia. Byla tak blízko (a přitom dak daleko). Nejsilnější moment samozřejmě nastal s písní Only Love Can Hurt Like This. A vše na konci zbořila divoká Changing, která nikoho chladným nenechala a všichni zpívali nahlas - slyšet nás musel celý Dublin.


Jak bych to asi tak shrnul? Paloma byla naprosto dokonalá a možná to slovo 'dokonalá' stále nevystihuje tu úžasnou osobu, která se postarala o tak báječnou show. Lidem v publiku tála srdce, když se Paloma usmála, posílala pusy a mávala na všechny strany. Byla milá, vtipná, veselá a šlo vidět, že si tu show užívá stejně jako si to užívali lidé v publiku. A ten její akcent když mluví... dokonalost! Byla to perfektní show. A až příště Paloma přijede znovu neváhám ani vteřinu. A doporučuji Vám, pokud se Paloma někdy vydá do Čech, nebo budete mít příležitost někde jí vidět, jděte! Jděte! Ať už znáte všechny písně nebo jenom jednu užijete si to tak jako tak!





Tak zase příště Palomo!




 

6 people judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement