ADELE / Dublin / 4.+5.3.2016

6. march 2016 at 18:27 | Patw |  ADELE

Hello, it's... ADELE!


Adele je prostě fenomén. Od doby, co vydala singl Hello a album 25 začala bořit všechny možné hudební rekordy. A tak se nikdo nemohl divit, že nové album vyveze na velmi očekávané turné. Data koncertů byla oznámena a na seznamu tedy nechyběl ani Irský Dublin, a rovnou se s tím nemazlíme, hned dvě show. Registroval jsem se na stránkách Adele a doufal, že něco utrhnu v předprodeji. Lístky jsem měl na dosah, ale z nějakého důvodu mě to k nim přeci jen nechtělo pustit. Sedmdesát minut ve frontě, lístky vybrané a pak velké nulové. Že bych to zkusil v pátek, kdy jdou lístky do normálního prodeje?

Lístky šly do prodeje v pátek 4. prosince. Hrálo mi do karet, že jsem nemusel být na své školní praxi dřív jak v deset hodin, takže jsem kolem půl osmé stál před obchodem ve frontě na lístek. Popravdě musím říct, že se mi do fronty nechtělo a říkal jsem si, zda to nezkusím přes internet. U nás totiž sice udělali nový obchod s lístky, poté, co předchozí obchod se vzdal možnosti prodávat lístky od Ticketmasteru, ale jejich stránka na internetu uváděla, že mají otevřeno až od půl desáté - což by mi při prodeji, který začíná v devět bylo k ničemu. No s druhým místem to ovšem nevypadalo o nic líp - od desíti. Takže po menším oddalování řekl, že za zkoušku nic nedám a půjdu k obchodu, který otevírá v 9:30 - přeci jen existovala naděje, že otevřou dřív, když už jde do prodeje Adele. A ano. Zaměstnanci prodejny se do obchodu dostavili na půl devátou. Tick, tock. Když jsem tedy před osmou dorazil před obchod a uviděl tam stát lidi, byl jsem šestý ve frontě, spadl mi kámen ze srdce. Krátce po mě přišli další lidé, a další až nás tam nakonec byla hezká fronta. Tick, tock.

Devět hodin. Lístky v prodeji, my stále venku před prodejnou. 9:02 a my stále před prodejnou. Další minutu jsme už stáli v obchodě. Zaměstnanci prodejny honem po deváté vytiskli co nejvíce lístků mohli. Vše na sezení. Chtěl jsem stání protože Dublinské show jdou jediné na tomto turné na stání a ne na sezení na ploše, ale stání bylo pryč tak rychle, že jsem neměl šanci. Obě show se vyprodaly za tři minuty - oficiálně. Neoficiálně bylo vyprodáno už minutu po prodeji, kdy už se prostě žádné lístky neuvolnily. Člověk měl větší šanci vyhrát v loterii než získat lístek na Adele - no asi v loterii nevyhraji. Podařilo se mi získat lístek na sezení na obě show. Pán, který byl druhý chtěl tři lístky na sezení, v prodejně ovšem měli čtyři lístky hned vedle sebe. Kdyby si pán koupil čtyři lístky a pak se ten jeden přebytečný rozhodl prodat vydělal by na tom lístku to, co dal za ty tři. Ale já si o něj hned řekl. "Já chci jen jeden lístek." Na sobotu v obchodě zůstal jen ten jeden jediný lístek a byl můj. Když na mě přišla řada, řekl jsem si o lístek i na pátek. A bylo to. Dva dny, dva lístky, dvě show, jedna Adele.

KONCERTY


Mít možnost jít na dvě show znamená nejen, že člověk zažije dvě neopakovatelné show, ale také to, že člověk bude moci porovnat první i druhý večer a všimnout si věcí, kterých si poprvé nevšiml. Tento report je tedy rozdělený na dvě části na páteční show a na sobotní show.

Pátek - 4. 3. 2016


Než jsem v pátek vůbec do Dublinu mohl jet musel jsem nejdříve do školy. Ale jelikož jsem měl lístky na sezení a sedačka nikam neuteče mohl jsem být v relativním klidu. Samozřejmě kolem dvanácté už jsem cítil nervozitu a každá minuta - škola končila v jednu - se neskutečně táhla. Nervozita tedy znát byla a já už chtěl být na cestě do Dublinu. Ona cesta probíhala samozřejmě dobře a v Dublinu jsem byl v pět hodin. Hodinu a půl před arénou. Samozřejmě jsem si čekání zkrátil ve městě. Byla neskutečná zima, ráno ještě sněžilo, a stát před arénou jsem dlouho nechtěl. K aréně jsem dorazil pár minut před šestou.

(B-stage - fotografie: v pravo už se dole připravovala v tento moment Adele)

Zvuková zkouška se zřejmě protáhla protože do arény se začalo pouštět s patnáctiminutovým zpožděním. Moc jsem nespěchal, přeci jen sedačku mi nikdo neobsadí, ale venku byla strašná zima a já už chtěl být uvnitř, takže každá minuta po půl sedmé byla neskutečně dlouhá. Během čekání ještě přišla jakože rychlá kontrola, zda na sobě nemáme nějaké zbraně, i když jsem si nevšiml, že by se koukaly do batohů. Když nás začali pouštět dovnitř nastal problém u jednoho z pracovníků, když mu přestala fungovat čtečka lístků. Můj lístek sice oskenoval, ale ani nevím zda mu to vůbec píplo, ale pustil mě, takže asi ano. Už dopředu se upozorňovalo, že Adele začne přesně v osm takže jsem věděl, že čekání nebude dlouhé. Obhlédl jsem si místo, protože na sezení jsem ještě nikdy nebyl, a protože se mi nechtělo zase přes hodinu sedět na místě, tak jsem se podíval i do obchodu s tour předměty a věděl jsem, že po koncertě se zastavím pro tourbook.




Krátce po tři čtvrtě na osm se začali dít hned dvě věci. Dva osvětlovači si udělali cestu skrze stojící dav aby mohl po provazech vylézt na osvětlení visící uprostřed arény, a v ten stejný moment také sjel střed B-stage (foto nahoře), toho menšího čtvercového pódia, dolů a já věděl, že Adele tu bude každou chvilku. Při sledování dění u pódia jsem si všiml onoho transportu Adele menším koridorem diváků v bedně na kolečkách. Jiný způsob, jak by se Adele mohla na ono pódium neviděně dostat jednoduše není. Po celou dobu čekání se na hlavní obrazovce na pódiu promítala smyčka záběru na její zavřené oči. Když zhasla světa v aréně, oči se s jednoduchým "Hello" otevřeli. Ještě dvakrát se ozvalo jednoduché "Hello", a pak se ozval klavír a Adele za potlesku vyjela na pódium. Všichni lidé stáli na nohou a na sedačky se dosedlo až po posledním tónu první písně. Při druhé show, ke které se pak dostaneme, jsem si přeci jen všiml jednoho mínusu, který během první písně nastane.


Po úvodní Hello následovala Hometown Glory, při které na pódiu byly promítány letecké záběry na Dublin, takže diváky si Adele jednoduše omotala kolem prstu. Po skvělé One and Only následovalo první pořádné rozvíření davu, kdy bubny písně Rumour Has It roztřásly celou arénu.


Hned u páté písně jsem zjistil onu nevýhodu sezení. Člověk prostě nemůže vstát a vyblbnout se, protože nechce překážet lidem. Zrovna při písni Water Under The Bridge jsem měl chuť prostě vstát a vlnit se do rytmu hudby. Po Water Under The Bridge následovala dokonalá I Miss You u které jsem doufal, že na turné zazní. Pomalu jsem při intru skladby nedýchal. Každý její tón byl perfektní. Vychutnával jsem si každý moment a vnímal každý beat, každý tón. Svou oblíbenou píseň jsem vstřebával každou buňkou v těle. A po I Miss You následovala oscarová bondovka Skyfall. Skyfall jsem na chuť přišel až nedávno, ze začátku se mi nelíbila, ale po páteční show se určitě zařadí mezi mé oblíbené, podobně jako Sweetest Devotion, ke které se ovšem teprve dostaneme.


Adele byla samozřejmě komunikativní. Kromě pozdravu, "Hello Dublin" nechybělo ptaní se diváků odkud jsou - návštěvníci byli nejen z Irska, ale Izraele, Argentiny či Brazílie. Adele zmínila, že je to strašné vidět svůj "masivní obličej" ještě na tak velké obrazovce a pak se snažila zachytit svůj vlastní obraz na obrazovce, což se jí samozřejmě nepovedlo, protože vždy když se otočila ona, otočil se i obraz na obrazovce "Schválně jestli se uvidím." Také pak vtipkovala, že byla v Dublinském muzeu, že se dozvěděla, že se tomu přezdívá 'mrtvá zoo'. A pak vyprávěla jak by bylo vtipné, kdyby synovi řekla, "Pojď zlato, jedeme do mrtvé zoo!" Také nám pověděla, že má na sobě tolik make-upu, který si samozřejmě sama udělat neumí, že už ani ona sama nikdy nespatří sebe samu. Ale dodala, že to má výhody, protože takhle právě může jít do muzea a nikdo jí nikde nepozná.


Po následující Million Years Ago, která zněla naprosto skvěle, Adele ještě informovala, že už nehraje na kytaru jako dřív, protože se rozhodla mít ty své nehty. Samozřejmě to ale zabalila do vtipu a působila naprosto přátelsky. Když si všimla nápisu jednoho diváka, který jí pak poprosil jestli by nemohla jeho ex vzkázat, že byla chyba, že ho nechala, Adele se podívala jemu do kamery a řekla přesně to, co si mladík přál slyšet.

K následující Don't You Remember Adele zmínila, že je to jedna z jejích nejoblíbenějších a že jí mrzí, že skladby nikdy nebyla vydaná jako singl. Pak následovala další má oblíbená na kterou jsem se dost těšil a to Send My Love (To Your New Lover), u které ale přišlo menší zadrhnutí. Je to taková po hudební stránce veselá skladba, a já opravdu čekal, že to Adele rozbalí, aspoň při tom posledním refrénu, že to nějak nabere na obrátkách, ovšem skladba - přišlo mi - byla stejná od začátku do konce stejná a ono vygradování se nedostavilo. Ovšem nutno podotknout, že se mi to líbilo tak jako tak. A pak arénu Adele dojala s písní Make You Feel My Love.

(All I Ask - živě)

Před následující Sweetest Devotion Adele vyprávěla o tom jak po porodu nahrála celé album o radosti, o tom jak je ráda matkou a jak miluje svého syna. Toto album nakonec nevydala, s tím, že "nás nechtěla nudit," ale Sweetest Devotion přenesla i právě na album 25. Mluvila o tom, že se lidé diví tomu, že zpívá jakoby jí bylo už padesát a že stárne a tak podobně. Řekla, že na tom má nyní právě podíl její syn, který každý den zkouší něco nového, každý den něco objevuje, roste a jí to připomíná jak moc člověk roste, vyvíjí se a právě i to jak ona sama za ty roky vyrostla. Samotnou skladbu nemusím, tedy nemusel, na albu mi moc nesedí, přijde mi, že tam nezapadá hlavně, co se hudby týče, ale na koncertu to zní mnohem líp, zní to čistě, pohodově a vlastně díky živému provedení se mi začíná líbit i ta album verze.

Poté Adele zazpívala píseň z prvního alba, Chasing Pavements, a poté následovala Someone Like You, a tento trojlístek zakončila Set Fire To The Rain a ani v Dublinu nechyběl déšť. Nádherné. Navíc tato píseň ukazuje jak živá je, jak skvěle funguje a jak na ní reagují diváci - tato skaldba by skvěle fungovala i na velkém stadionu pro statisíce lidí. Ona B stage je dělná tak aby mohla být dál od hlavního pódia uprostřed arény, ale jelikož tohle v Dublinu nejde aniž by show nebyla ochuzena o onen déšť, musela ona B stage být přímo před hlavní stage. Navíc Dublin je jediné místo, kde diváci na ploše stáli a neměli sedačky, takže i onen koridor z hlavního pódia byl kratší.


Po skvělé Set Fire To The Rain Adele šla zpět na hlavní pódium a zazpívala dokonalou a těžkou All I Ask a samozřejmě do každého tónu dala všechno. Po All I Ask Adele opět prošla koridorem diváků až do zákulisí. Následovala When We Were Young při které se na obrazovce za Adele promítaly její fotografie od dětství až po období prvního vydaného alba, a vše zakončila fotografie těhotné Adele, která vznikla jen den před porodem. A pak byl konec. "Už mi dochází písně," řekla Adele. "Ale stále jsem mladá, ještě mohu nějakou hudbu vydat!" Tím uvedla do pohybu Rolling in The Deep a vyzvala diváky na sedačkách aby na poslední píseň vstali. Dokonalé zakončení báječné show!


Sobota - 5. 3. 2016

Hello.

Na rozdíl od pátku, při sobotě jsem už věděl, co mě čeká. Jednu show jsem měl za sebou a nervozita nebyla tak velká, takže jsem si poprvé užil i den koncertu bez nervů a napjatého očekávání. K aréně jsem dorazil v šest hodin a čekal na otevření v půl sedmé. V sobotu, na rozdíl od pátku, se otevíralo načas, takže pár minut po půl jsem byl v aréně. I v sobotu přišla ona kontrola, tentokrát jsem si všiml, že kontrolovali batohy, to ano, ale zase měli jiný nedostatek při ohledávání oblečení, no ale... hlavně, že nikdo nepronesl zbraň.

Už od prvních tónů Hello jsem věděl, že je něco jinak. Hlasitost byla při sobotní show mnohem větší než při pátku. Pravda, v pátek jsem si vůbec nevšiml, že by to bylo nějak tiché, ale při sobotě mi z bubnů a bas tlouklo celé tělo. I při druhé noci jsem si všiml menšího mínusu při písni Hello. A to, když Adele udělá delší pauzu mezi druhým refrénem a bridgem, aby mohla z B-stage přejít na hlavní stage, ona gradace písně se vytratí. Adele sice pak hned naváže, kde skončila zatímco hudba stále hraje, ale přesto se ta gradace - kterou na té písni miluji ze všeho nejvíc - trochu vytratí. Ovšem to ale neznamená, že do toho konce Adele nedá všechnu svou sílu.


Setlist zůstal nepozměněný a Adele pokračovala s Hometown Glory, kde jsem si na rozdíl od pátečního večera všiml, že při druhém refrénu se z "from my hometown" stane "from your hometown" a právě při tom se na obrazovce objevily ony letecké záběry na Dublin. do toho se skvělou One and Only.



Před Rumour Has It Adele zavtipkovala, že si je vědoma, že většina jejích písní je pomalá tak ať si užijeme ty rychlé dokud trvají. Po báječné Rumour Has It, kde lidé opět nezklamali a na rozdíl od páteční show více tleskali do rytmu, následovala skvělá Water Under The Bridge. Během obou písní byl slyšet i zpívající dav fanoušků. Sobotní I Miss You jsem se rozhodl si nahrát, páteční jsem si vychutnával, kýval se do rytmu, a sobotní jsem si natočil abych to měl zaznamenané. Následovala báječná Skyfall, která se mi opravdu po těch živých verzích dostala pod kůži. Skyfall Adele uvedla slovy, že za tuto píseň dostala Oscara, že si nedělá srandu, a dodala, že ta soška je strašně těžká proto jí sebou stále nenosí, ale kdyby byla lehčí klidně by jí s sebou měla na každé show a nechala jí kolovat v publiku. Po dramatické Skyfall následovala opět Million Years Ago při které šla slyšet zpívající celá aréna. Sobotní diváci opravu nezklamali a zpívali.

(from Your hometown... - letecký pohled na Dublin)

Adele při svém mluvení zmínila, že teď, když je na turné každý den trochu cvičí. Také má zakázaný kofein takže nemůže pít svůj milovaný čaj. Zmínila, že je jí jedno kdo si co myslí o její postavě, že se ona cítí nejlíp jak se kdy cítila a to je vše, co jí stačí ke štěstí. Po Don't You Remember, u které opět zmínila, že jí mrzí, že nevyšla jako singl následovala pauza. Při jejím průchodu při Hello diváky Adele získala Brazilskou vlajku, tak během show zapózovala fanouškovi z Brazílie se slovy aby jí irští fanoušci na minutku omluvili. Poté si Adele přehodila Irskou vlajku, o kterou požádala jednoho fanouška, který tam s ní mával, přes ramena a takhle odzpívala píseň Send My Love (To Your New Lover), která se mi tentokrát zdála o něco lepší. Ta hlasitá hudba napomohla tomu, že v sobotu Send My Love... zněla mnohem líp, ovšem i tak jsem si říkal, že poslední refrén mohli něčím oživit aby to přeci jen trochu ke konci nakoplo. Tak jako tak to ale bylo skvělé.


Během show pak Adele na pódium vytáhla duo z internetu, dva kluky kteří nazpívali mix jejích písní. Vytáhla je na pódium, dala jim piáno, mikrofón a přenechala jim celou hlavní stage. Sama si šla stoupnout do pozadí a nechala je dvě minuty zpívat mix jejích písní. Kdo by tohle udělal? Božská Adele ano.

(Kousek písně Rumour Has It)

Vždy když Adele mluvila a začala se smát rozesmála celou arénu. Její smích je prostě nakažliví a jsem rád, že se mi ten jeden moment podařilo i nahrát, ovšem její smích je slyšet tiše, ale nahrané to mám. Make You Feel My Love byla opět krásně zazpívaná. Opět Adele vysvětlovala, že jí tehdy její manažer řekl, že by jí mohla nazpívat, ona pořádně nerozuměla tomu, co Bob Dylan zpíval, ale když si to našla pak na internetu zamilovala se do těch slov a věděla, že to nazpívat musí. A poté Sweetest Devotion při které se vrátila na onu B-Stage, kterou jak Adele řekla mít v Dublinu neměla, ale ve čtvrtek večer, den před první show si dupla a řekla, že Dublin neochudí o onu část show s deštěm a přinutila je to tam postavit.

(Skyfall - full - live)

Před začátkem písně Chasing Pavements Adele řekla, že při včerejší (páteční) show zažila poprvé aby aréna zpívala tuto píseň s ní. Řekla, že páteční dav byl skvělý a opravdu poprvé slyšela od takového množství lidí zpívat tuto píseň. No sobotní dav lidí také nezklamal, lidé zpívali Chasing Pavements s ní. Poté všechny Adele dojala se Someone Like You a vysloužila si potlesk ve stoje. Set Fire To The Rain znamenal, že všichni v aréně řvali s ní. Celá aréna byla slyšet, bylo to naprosto dokonalé. - Opět se ukázalo jak skvěle ta píseň funguje v živém provedení - dokonalost!


Po konci Set Fire To The Rain Adele pod pódiem naskočila do oné bedny a oni jí provezli koridorem diváků. V pátek tím koridorem normálně proběhla do zákulisí. Delší pauza vyburcovala diváky aby si začali křičet o přídavek. Při All I Ask opět byly slyšet ty její fantastické výšky, stejně jako v pátek i v sobotu do toho dala všechno, každý tón vytáhla k dokonalosti. Ovšem u této písně jsem nejvíc vnímal fakt, že lidé kolem mě byli pěkně užvanění. Takže napůl jsem si vychutnával All I Ask a na půl nějaké mumlání dvojice sedící za mnou.


Před When We Were Young Adele zmínila, že zítra (v neděli 6. 3.) je v Irsku Den Matek, a že ona svůj dárek od přítele dostala už v pátek, a že jde o hrnek s fotografií jí se synem. Poté si všimla, že jedné dívce stojící v davu u pódia se udělalo špatně a ona zvolal ochranku aby jí od vytáhli. Pak řekla, že se blíží velké finále, že o to nesmí přijít tak ať si přijde sednout na pódium. Člen ochranky šel tedy s dívkou na pódium, kam dívce připravili židli a kterou si mohla sednout. Adele pak ještě na pódium zavolala jejího přítele a zavtipkovala, když se ozvala celá aréna slovy, že ne všichni jsou jejím přítelem. Takže dívka její přítel měli jedinečnou šanci a sledovali dvě poslední písně z pódia. Člen ochranky samozřejmě seděl po celou dobu s nimi (co kdyby, že?).


When We Were Young jsem si v sobotní večer krásně užil. Vnímal jsem její zpět, vnímal jsem jí, sledoval střídající se fotografie na obrazovce. Ovšem zdálo se mi, že ona výška v závěru písně byla v sobotu o trochu kratší než v pátek. Ale tak ani Adele není na sto procent dokonalá, navíc se nám během písně rozbrečela dojetím takže jí to samozřejmě rádi odpustíme. Po When We Were Young si Adele vysloužila potlesk ve stoje, a aréna zůstala stát i při závěrečné Rolling In The Deep. A po tom všem, s poděkováním Adele zmizela v zákulisí. Neopakovatelná báječná show a jsem rád, že jsem měl možnost vidět obě.


Co tedy nakonec dodat?

Adele byla naprosto fantastická, obě ty noci stáli za to! Mrznutí při koupi lístků, mrznutí u arény. To vše a doufám, že až pojede turné s příštím albem podaří se mi získat lístky - protože získat lístek na Adele je pomalu jako vyhrát loterii - no vlastně ono to je jako vyhrát loterii. Ty koncerty stály za to! Dokonalá ženská s dokonalým hlasem. A ačkoliv by si člověk myslel, že by se na koncertu mohli diváci z pomalých skladeb nudit, nebo by tam mohli brečet věře, že to je od reality daleko. Jedním slovem: Perfektní!





Tourbooky

Konfety - 'Hello' - 'All my love Adele' - 'Thank you for coming x' atp.

Stránka z tourbooku - BBC Special - Adele aka Jenny.

(Tourbook: fotografie ze zkoušek.)

THE END
 

11 people judged this article.

Comments

1 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. march 2016 at 21:36 | React

Musí být zvláštní zažít koncert dvakrát po sobě. Byla bych nabitá energií na celý rok dopředu:-)

2 Zuzka Zuzka | Email | 14. may 2016 at 23:11 | React

Ahoj, díky za report z koncert Adele :-) Minulý týden jsem byli na jejím koncertě v Berlíně a bylo to fantastické. Akorát jsem si nekoupila tourbook a teď toho lituji... Chtěla jsem tě požádat jestli by bylo možné ten tourbook naskenovat/vyfotit? Děkuji za ochotu :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement