Sarah Millican / 12. 6. 2016 / Dublin

15. june 2016 at 22:09 | Patw |  Stand Up

Jsem člověk, co má rád zábavu, rád se směje, rád sleduje živou komedii. Ne toto není inzerát do seznamky, toto je jen úvod a vysvětlení jak jsem se dostal k Sarah Millican. Pamatuji si, že jsem už někdy v minulosti narazil na její vystoupení na youtube, ale z nějakého důvodu mě to neoslovilo a já pokračoval. Náhoda tomu chtěla, že jsem na Sarah Millican opět náhodou narazil začátkem tohoto roku (2016). Zřejmě jsem opět na youtube hledal nové tváře živé komedie - přeci jen můj tým oblíbenců Joan Rivers, Kathy Griffin, Amy Schumer, Jon Richardson, Sara Pascoe, Chelsea Handler a Miranda Hart potřeboval nějaké to doplnění. A Sarah Millican na mě opět vyskočila, podíval jsem se na jedno video, podíval se na druhé a pár dnů na to jsem za sebou měl její tři živé záznamy z předchozích turné, které jsem sjížděl stále dokola a dokola a smál se pokaždé i když jsem věděl, co mě čeká.

Nedlouho na to jsem se dozvěděl, že Sarah Millican má dvě vystoupení v Dublinu. Věděl jsem hned, že musím získat lístek i když jsem tomu velké šance nedával, jelikož obě vystoupení hlásila 'vyprodáno'. Ale nedalo mi abych to nezkusil a přeci jen zašel do obchodu a řekl si o lístek na Sarah Millican. Sobota byla beznadějně vyprodaná, ale Neděle nabízela volný lístek. Byl můj!


Jak jsem se krátce na to dozvěděl doma při zjišťování informací, můj lístek byl na neexistující sedačku. Ano. Dublinské divadlo - Olympia Theatre - procházelo rekonstrukcí (ehm tím myslím výměnu sedaček). Tato změna proběhla přes měsíc duben. Strah z faktu, že jsem si vlastně koupil lístek na sedačku, která v novém layoutu sedaček není byl silný. Naštěstí jsem byl ujištěný, že vystoupení uvidím.

Pár týdnů na to jsem obdržel hlasovou zprávu s informací, že mě přesadili na jiné místo. Nic víc. Pár dnů na to opět telefonát. Informovali mě, že mě přesunuli znovu na jiné místo, ale jelikož jsem s tím počítal nebyl jsem naštvaný. Důležité bylo, že jsem měl sedačku v dobrém úhlu a nic mě neblokovalo ve výhledu na pódium. Lístek jsem musel dostat nový, ale stačilo si ho vyzvednout v den show na prodejně divadla.

Do Dublinu jsem se tedy vydal odpoledne. V půl čtvrté jsem byl v Dublinu. Podíval jsem se po městě a zjistil, že můj orientační smysl je naprosto v čudu. Nefunguje a neměl bych se snažit svůj orientační smysl nějak vzkřísit natož se na něj spoléhat. Vím přesně kde to divalo je (už jsem tam byl), vím přesně jak se tam dostat, jen přejdu přes most na druhou stranu řeky, půjdu rovně a pak jen zatočím v levo a jsem u divadla. Snadné, že?

Takže z nějakého důvodu jsem se rozhodl, že půjdu jinou cestou a vezmu to kolem vysoké školy v centru. (Však k tomu divadlu nějak dojdu.) Jenže to by nebylo Irsko aby se z čista jasna nerozpršelo. A nebyl to jen nějaký deštík ale pořádný slejvák a já našel své útočiště v obchodu se suvenýry (aspoň ty deštníky měli, ale nepotřeboval jsem.. jen jsem si cca 15 minut počkal.) Po dešti jsem se tedy vydal na svou "cestu" k divadlu. V polovině své cesty jsem si uvědomil, že místo abych šel k divadlu jdu k parku. ("To je fajn, stačí se trochu stočit doprava a dojdeš tam.") Tak jsem se vydal a stočil svůj směr doprava. V ten moment jsem začal panikařit. Říkal jsem si, že mám času dost na to abych se otočil, zatáček za sebou také nemám moc takže cestu zpět si pamatuji i když už to byla docela dálka. V jeden moment jsem se na wifině snažil najít kde to vlastně jsem, ale v mírném dešti to nebylo příjemné takže jsem uklidil mobil a šel dál jelikož zrovna na tomto místě jsem neměl kam se schovat. Následovalo slabé panikaření, "teď už se musím vrátit." Naštěstí jsem před sebou na ceduli uviděl šipku k divadlu. Rovně. Ovšem na další křižovatce chyběl další ukazatel. Ach jo. Takže jsem se vydal doprava - no, naštěstí mi to docvaklo docela brzy, že divadlo bylo hned po mé levé ruce. Nechápal jsem jak jsem se mohl dostat kam jsem se dostal, ale jak píši nemám (a toto je důkaz) orientační smysl. (Ještěže nechodím do lesa. Já bych byl schopný ocitnout se ve Skotsku.)


U divadla jsem si vyzvedl nový lístek a začalo mírné čekání. Šance zastihnout Sarah před vystoupením byla nulová - ale to se samozřejmě dalo čekat.

Divadlo se otevřelo krátce po sedmé hodině. Vešlo se dovnitř a následovalo usazování, čekání a v osm hodin začala show. Show otevřela Sarah historkou o tom jak si během svého turné ráda na každém místě koupí nějakou upomínku. A právě v Edinburghu to byl hrneček s nápisem "Radši bych byla v Edinburghu." Což působí sice nevinně v Edinburghu, ale doma... "Když doma před manželem v Londýně pijete kávu s nápisem 'Radši bych byla v Edinburghu' může to vysílat zmatené signály. Radši bych byla v Edinburghu. Radši bych byla v Manchesteru. Nakonec budu mít takové hrníčky ze všech měst.. nakonec bych si měla koupit jen hrnek a napsat na něj 'Radši budu kdekoliv, kde nejsi ty." Poté Sarah uvedla svého "předskokana", který show přebral a na dvacet minut se ujal zábavy. Tom Allen jméno předskokana a opravdu, opravdu zábavný chlapík. Bavil jsem se skvěle a samozřejmě i celé divadlo. Jednu z věcí, které si pamatuji je jak vyprávěl o tom, že se ve svých třiceti nastěhoval k "jednomu páru, který se jmenuje máma a táta."

Po předskokanovi se na pódium vrátila Sarah aby převzala svou show do svých rukou a spustila jednu vtipnou hlášku za druhou.


*gift bag z tourshopu obsahovala vysačku na kliku, osvěžovač vzduchu, magnet na ledničku, přívěšek na klíče
a natištěnou hlášu z show na bílé látce. Zvlášť se kromě přívěšku a magnetu prodával
tourbook a balíček připínacích placek.

Pamatuji si jak jsem se během show pozastavil nad dvěma body. Kdo Sarah zná ví, že je sprotá. Neříkám, že neřekla žádné sprosté slovo, ale nebylo jich tolik kolik bych čekal. Zadruhé: Říkal jsem si, že tato její show není tak vtipná jako ty předešlé, které jsem viděl během pár měsíců několikrát a smál jsem se stále. Jenže z tohoto mého přesvědčení mě vyvedl fakt, že hned několikrát - nejméně čtyřikrát - jsem se během show smál místy tak dlouho a tak hodně, že se mi dělalo opravdu špatně a já se bál, že nezmírní-li trochu s humorem asi se smíchy pozvracím. Takže můj strach byl zbytečný a už teď se těším na záznam na DVD, protože si budu moci show vychutnat zas a znovu a pochytit věci, které se po živé show vytratili z mé hlavy.

Samozřejmě si pamatuji vyprávění o tom jak jednoho dnes Sarah dostala dopis od bývalé spolužačky, která jí šikanovala. (Ne nebylo to bůů-bůů, ale ha-ha, jen se to nedá tak hezky napsat.) Každopádně to bylo vtipné a na tom v živé komediální show záleží nejvíce.

Také si samozřejmě pamatuji zapojení publika ve dvou sekcích, pamatuji si vyprávění o jejích mazlíčcích - dvou kačkách a novém psovi, kterého zachránila z útulku. Mrzí mě jen, že jsem nemohl onu show vidět dvakrát či třikrát protože toho bylo tolik, že prostě nelze si vše pamatovat. Ale o to víc se opravdu těším na záznam na DVD.

A co takové vyrábění marmelády?! Ne to není o marmeládě... to vůbec není o marmeládě. Aneb balancování na hranici slušnosti Sarah vždy šlo dokonale (a nikdy není na škodu, když zajde i za tu hranici).

Pamatuji si na závěr. Závěr byl menším "rozborem" zda člověk spadá do kategorie 'pet' či 'flower' aneb dvě nejčastější oslovení, které Sarah používá. S tímto bylo spojené i příjemné nadělení dárku pro každého člena v publiku, aneb při odchodu měli lidé možnost vzít si jako dárek (upomínku) zadarmo dvě placky právě s nápisem pet či flower.


Samozřejmě, co mohu dodat k samotné Sarah? Kromě toho, že je vtipná je hrozně milá, pro vtip nejde daleko při žádné situaci (aneb při interakci s diváky v publiku), její hlas vážně zní tak jak zní (že to zrovna píšu já to netuším), není tak - nějak - jak vypadá na fotkách, vypadá skvěle! A ulovený podpis na tourbooku se samozřejmě také počítá!


Že jsem z divadla odcházel plný nadšení je jasné. A doufám, že za rok či dva se Sarah vydá na nové turné protože tuhle ženu už si utéct nenechám.


 

2 people judged this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement