Paloma Faith - 3Arena, Dublin 24. 3. 2018

26. march 2018 at 17:45 | Patw |  Paloma Faith
Paloma Faith se po delší (mateřské) pauze vrátila loni na podzim s novým albem The Architect. Předobjednání alba mi zajistilo nejen podepsané album (a vinyl!) ale také předprodej lístků na její Dublinský koncert konaný ve 3Arena a zároveň jejím posledním koncertem v rámci arénového turné než se přesune na letní venkovní show. Bylo tedy jasné, že ačkoliv není se čeho bát, využiji předprodeje a hned v hodný okamžik jsem si koupil lístek na stání.


Konec března se díky vysoké blížil nepozorovaně a velmi rychle. Takže ani nevím jak se mi povedlo neprožívat tuto nadcházející událost týden dopředu. Ale najednou tu byl pátek, den před koncertem a únava ze školy mi pomohla dobře se vyspat na sobotní koncert.

Neplánoval jsem hodiny čekat u arény, pamatuji si na koncert Palomy v Dublinských Iveagh Gardens ve 2015. Lidé přicházeli doslova až na otevření bran. Ale z domova jsem rozhodně nechtěl odjíždět odpoledne, však on se v centru Dublinu člověk pár hodin zabaví. Takže po menším občerstvení a u svého druhého latte sedím ve Starbucks u arény a sleduji dění před arénou. Občas se objeví nadšení koncertující, ale když vidí, že u arény ještě nikdo není jdou dál (a nebo spíš vlastně zpět k tramvaji a nebo po okolí arény).

Nervozní jsem začal být, když pracovníci arény začali stavět bariéry. Hodiny ukazovali pět hodin. Aréna se otevírala na půl sedmou. Mám ještě hodinu a půl. Ale i tak jsem pomalu opustil své místečko ve vyhřátém Starbucks a razil si to do studeného větru venku. Bylo půl šesté a já pomalu ale jistě zalezl do postaveného hada ve kterém jsem byl jako první.

V ten moment jsem si říkal, že na tohle už nemám. Být půl dne v Dublinu, když z domova jsem mohl klidně až ve tři hodiny a v pohodě bez stresu bych se dostal na stejné místo. Ale nejen na Palomu. Mám tohle zapotřebí? Je jasné, že na velké koncerty oblíbených umělců jako Madonna či P!nk půjdu k aréně už v šest ráno a budu čekat, ale má to u jiných smysl? Co takhle jít si sednout? Užít si show s tím, že se nebudu muset bát, že budu dvě hodiny potřebovat na záchod? Nebo, že si budu moci koupit pití krátce před show? Nebudu se tlačit, nebudou mě bolet nohy? Možná už jsem na to starý, napadlo mě.

A zatímco stojím ve frontě, která je tvořená jen mnou, objevili první návštěvníci. Čtyři starší páni. (No dobře, staří páni. Milost stranou - předběhli mě!) A tak tam stojím v tom hadu ze železa a říkám si, jak je možné, že jsem tu byl první a najednou jsem na třetím místě. Klid. Oni až otevřou bariéru tak je raz dva předběhnu. Ale i tak mě to štvalo. Nejel jsem do centra Dublinu ve dvanáct hodin, netrávil šest hodin čekáním, nepil dvě latté po Dublinu a ve Starbucks s láhví vody jen pro to, aby mě nakonec předběhli důchodci. (Nic proti starším občanům, jen mě v ten moment vytočili.) A tak tam stojím, snažím se být cool, další lidé pomalu přichází, a mezi tím poslouchám pány jak si povídají. A v tom jsem se zděsil.

Jakmile začali probírat koncert Demi Lovato zděsil jsem se. Je tohle má budoucnost? Čeká mě tohle? Bude mi šedesát, a budu stát s bandou teenagerů ve frontě na koncert jen abych mohl být v první řadě na koncertu zpěvačky, která by mohla být mou vnučkou? Brr.

Předskokan XamVolo

Půl sedmá se blížila, bariéra šla stranou, rychle jsem obešel pány a hurá do arény. Píp. Lístek. Dveře. Rychlá chůze. Druhé dveře. Už jsem vevnitř. "Jste sezení nebo stání?" Stání. Takže honem do dalšího hada, rychlé nasazení náramku a hurá vpuštění na plac.

Jak je možné, že se ten pán dostal přede mě? Byl jsem tam první! No to není možné! A zabral mi místo. Pitomé náramky. Kdyby se člen ochranky nesnažil nalepit mi to na ruku co nejuhlazeněji (vážně, jindy, když dostanu na ruku náramek, jsou rádi, že to nějak nalepí a já rád, že náramek drží, ale tento zaměstnanec mi to nalepil šetrně tak, aby náramek vypadal co nejlépe, aby nic ze stran nečouhalo ven. Děkuji. I mé OCD je spokojené, ale sakra, právě mě předběhli dva staří páni.) A tak jsem si došel k místu u pódia. Nebyl to přímo střed, ale stále jsem byl uprostřed dění. Klid, dýchej. Tohle jsem chtěl. Chtěl jsem být v první řadě a jsem tam. Už jen čekat.

Show měla začít v osm, ale počítal jsem s tím, že v osm začne předskokan XamVolo. Ale ejhle, ono je půl osmé a XamVolo se právě objevil na pódiu se svou kapelou. Přemýšlel jsem nad tím, že bych mohl udělat rating všech předskokanů, které jsem viděl. Hezky je seřadit od nejlepších po nejhorší. Kam by se zařadil XamVolo? No na první místo by neměl ale na konec bych ho taky nedal - myslím si, že nejhorší předskokan, kterého jsem zažil, jen tak nic nepřekoná. Zazpíval šestí písní, z toho jedna položka byl cover písně Crazy (Gnarls Barkley). Vadilo mi na něm, že měl sluneční brýle. Ale tak je to jeho image, je to umělec, ok. Ovšem když mluvil k divákům a řekl, že nás nevidí, protože má sluneční brýle (duh!) řekl jsem si, že kdyby si je sundal asi by viděl líp. No nic.


Krátce kolem 20:25 začalo hrát intro namluvené Samuelem L. Jacksonem a dvě minuty na to se Paloma objevila na pódiu s písní The Architect. Byla tam. Byla tady! Byla přímo přede mnou a vypadala naprosto dokonale.


Pódium na kterém Paloma během tohoto arénové turné vystupovala, se mi z fotek a videí na internetu nelíbilo. Vypadalo to tak, že se to do arény vůbec nehodí. Vypadalo to, že je to zbytečně zmenšené. Ale ono to na vlastní oči vypadalo mnohem líp. Každý člen kapely měl své místo. A ta světla! Bylo to až dech beroucí.

Show pokračovala taneční Crybaby, která perfektně naladila náladu večera a já poprvé ulovil pozornost nepozorné Palomy a navzájem jsme si vyměnili ukazující gesto jeden na druhého při větě "This could be the making of YOU." Dokonalost. Po Crybaby se pokračovalo s perfektním kouskem Guilty. Paloma se poté rozpovídala. Mluvila o době kdy si dala pauzu aby založila rodinu. Mluvila o svém těhotenství a velmi komplikovaném porodu během něhože se vše, co mohlo, pokazilo. A pak mluvila o svém návratu a pomalu přešla se svou řečí na vzhled, tělo jako takové a uvedla píseň My Body. Byl jsem tak moc rád, když se tento song, který je na deluxe verzi alba, objevil v setlistu, protože je to opravdu jedna z nejpovedenějších písní této její éry. A tak jsem zpíval nahlas a z plných plic. A rád.

Všiml jsem si, že jeden z těch pánů z čekání, co stál vedle mě, si celou show natáčel na mobil. Už jsme měli dvacet minut za sebou a jeho telefon se nezastavil. Pomyslel jsem si, že jeho záznam bude mít asi (určitě) dost mého hlasitého zpívání protože jsem rozhodně neměl v plánu se tlumit a písně jsem si chtěl pořádně užít. A tak jsem se usmíval od ucha k uchu, zpíval, tleska, řval a ostatní kolem mi byli... jedno.

Během písně My Body jsem hodně koukal na Palominu doprovodnou zpěvačku/tanečnici. Naomi Miller, která, když se všechny zapojily do choreografie stále přímo přede mnou. Zatímco Baby N'Sola, druhá ze tří doprovodných zpěvaček stála přímo na proti mě, když zaujaly svá místa u stojánků na vyvýšeném pódiu.


Já a Naomi jsme zpívali jeden druhému. Texty znám, písně jsem zpíval a během nejen My Body jsme sledovali jeden druhého. Bylo to naprosto dokonalé. Miluji takové momenty i se členy kapely. I s Baby N'Sola jsme na sebe často koukali. Několikrát se mi i zdálo, že na mě kouká od stojánku jen aby mě nachytala, že neznám text a nezpívám. Ale mě ta pusa mlela pomalu celým koncertem.

Následovaly skladby Lost and Lonely, Warrior a duet I'll Be Gentle (původně zpívaný s Johnem Legendem), který zpívala se svým kytaristou. Poté následovala jedna z jejích nejlepší písní, kterou jsem si toužil slyšet už před třemi lety ale nepoštěstilo se protože nebyla v setlistu, Just Be. Snad nejintimnější moment celého večera, kdy všichni lidé v aréně byli potichu - když ona k tomu i samotná píseň s textem "Don't say nothing... shhh" vyzývá. Samozřejmě, jeden člověk do toho ticha zařval při prvním refrénu, lidé se zasmáli, Paloma také a pak jen řekla "I said shush!" U druhého refrénu to ignorovala.

Just Be live

Pak následovala má srdcovka. Kings and Queens. Má nejoblíbenější píseň na celém jejím albu. Tohle je má srdcovka, kterou dovedu poslouchat dokola a dokola. Ani nespočítám kolikrát jsem jí slyšel ráno cestou do školy. A rozhodl jsem si tuto skladbu užít. Paloma, ještě než píseň začal, mluvila o příběhu který píseň inspiroval, a myšlence a posláním písně. Vysvětlila, jak občas lidé, kterým je dlouho ubližováno, kterým se nadává a kteří nejsou dost silní aby se s ním vyrovnali se nakonec stanou těmi slovy a páchají ty činy, za které je lidé odsuzují aniž by je předtím páchali.

Melodie začala a Kings and Queens mi hrála do uší v živé verzi. Dokonalost. A během mé oblíbené písně se mi povedlo podruhé navázat kontakt s Palomou. Když přecházela z jedné strany pódia na druhou, a byla přímo naproti mě koukali jsme na sebe a já jí ukázal srdíčko. Usmála se a mrkla. Bylo to opět dokonalé. A zrovna během mé milované skladby.

Kamera se maskovala jako Mimoň z filmu Já Padouch. Can't Rely On You!

Následovaly skladby Can't Rely on You a také Picking Up The Pieces, během které Paloma sešla z pódia a prošla se první řadou od začátku až do konce! Chytl jsem jí za ruku když byla přímo u mě, dokonalost! Ovšem pro ni to musela být noční můra protože lidé se natahovali a někoho jí dokonce tahal za vlasy takže procházela pak ke konci rychleji. "Někteří z vás jsou pěkně silní. Jak procházet keřem. Tahali jste mě za vlasy..." a smála se. Vtipně jen dodala "Wig. Off."

Paloma procházející kolem. Škoda kvality, bohužel. Ale chytl jsem ji za ruku a to se počítá. Tak příště.

Další má oblíbená skladba WW3 začala hrát, a po brilantní WW3 následovala (přiznám, jedna z těch, které moc nemusím) Tonight's Not the Only Night. Není to špatná skladba, ale na albu jich je tolik perfektních, že tato skladba působí jako nedokončená demo nahrávka. I tak mě ale osobně překvapilo, že znám text.

'Til I'm Done (Live Dublin)

Pokračovalo se s novinkou (a doufejme, že budoucím letním hitem) Lullaby za kterou stojí producent Sigala. Perfektní. Perfektní Til I'm Done a divoká Changing - její kolaborace s duem Sigma. Během této písně Paloma i natáčela na svůj mobil. Dublin žil. Byla to perfektní show a několikrát během show Paloma zmínila, že je toto její nejlepší publikum a celkově show tohoto (a nejen tohoto) turné. To také zopakovala na svém instagramu a twitteru.

Kousek z písně Lullaby.


Po písni Changing vše ztmavlo a Paloma i s kapelou zmizela z pódia. Po třech minutách se všichni vrátili a za velkých ovací se vrátila i samotná Paloma s písní Still Around, jak trefné. Následoval její největší hit Only Love Can Hurt Like This.

Během této písně Paloma na předchozím turné v roce 2015 vyzývala lidi aby mávali rucemi nad hlavou z prava do leva a já si dal tentokrát za cíl to splnit. Na předchozím turné jsem si tuto píseň natočil na mobil, na tomto turné jsem si to chtěl užít. A takyže jsem mával. Opravdu až do oné známé pauzy jsem mával nad hlavou a obě ruce. A lidé kolem mě také.

Při duetu I'll Be Gentle.

Když Paloma přišla k oné známé pauze před posledním refrénem v písni rozeřval jsem se. Celá aréna byla ticho, hudba přestala hrát a lidé (poučení z předchozího vtipného napomenutí) byli radši potichu. Já ne. Jakmile tedy byla pauza, ticho, rozeřval jsem se na plné plíce. Paloma se začala strašně smát.

Ten chlap stojící vedle mě, který ten svůj telefon zabalil ani ne v polovině show, se na mě tak otočil jakože, co si to dovoluji řvát. A tak jsem už jen kvůli tomu řval víc a víc jak jen to šlo. (Já vím, jsem hrozný.) A ostatní se přidali. A zatímco na mě ten chlap vyčítavě koukal jako abych přestal, tak Paloma na pódiu začala vyzývat publikum aby taky začalo řvát až se rozeřvala celá aréna. Vyzývala publikum aby řvalo a smála se na plné kolo. Pak pokynula kapele která spustila poslední část písně.

Pamatuji si, že během Only Love Can Hurt Like This, a nejen během této písně, stalo se to několikrát během celého koncertu, že jsem navázal oční kontakt s Palomou (občas i se zméněnými vokálistky) a vždy, vždy když se na mě Paloma podívala tak se začala hrozně usmívat. Smích je nakažliví. Já se celý koncert usmíval od ucha k uchu a stejně tak se umívali členové kapeli. Dokonce i basistka, která působí jako plachý člověk tančila, usmívala se a užívala si celou show.

Perfektní stage.

"Když jsme na těch pár minut odešli z pódia, říkali jsme si tam vzadu, že tohle je opravdu naše nejlepší show na tomto turné! Že je to tak?" Zeptala se Paloma všech členů své kapely a ti tleskali divákům a hlavou kývali, že ano.

Paloma pak uvedla poslední píseň večera. Love Me As I Am. Během této písně, když procházela okrajem pódia se mi povedlo opět a naposled získat její pozornost během této show. Když byla naproti mě, opět jsem jí ukázal srdíčko, které opětovala s velkým úspěvem zpět a když jsem jí jakože poslal pusu ve vzduchu úsměvně poděkovala.

Konec show byl perfektní. Kapela pomalu přestala hrát a přidala se k Palomě na pódiu. Z reproduktorů zůstala znít jen Paloma, která se pomalu tišila a jen vyzvala publikum aby pokračovalo samo. "I Want you to love me, I want you to love me, I want you to love me as I am," zpívalo publikum a Paloma pomalu za zpěvu publika odešla z kapelou do zákulisí. "Děkuji Dubline. Byli jste úžastní."

Byla to naprosto perfektní show. Paloma nezklamala ani tentokrát a nemyslím si, že by její show někdy zklamat mohla. Doufám, že se brzy vrátí a já u toho rozhodně nebudu chybět. A rozhodně se budu snažit stát v první řadě, protože ona tak skvělá show s příjemnou zpěvačkou za ty hodiny trápení po Dublinu stojí.


Po koncertě následovala rychlá zastávka v Tour Shopu kde jsem si pořídil moc krásný tourbook a také přívěsek na klíče.



The end.

 

4 people judged this article.

Comments

1 Erin Walentine Sammael Erin Walentine Sammael | Web | 26. march 2018 at 18:07 | React

Zajimave fotky

2 Lucka Lucka | Email | Web | 27. march 2018 at 16:02 | React

Zážitky s důchodci stály za to. :-D Jinak moc hezké. :-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama